Návrhy znaku a vlajky obce Hlinná

Znaky i texty navrhl a zpracoval Stanislav Kasík, Heraldická kancelář „Dauphin“, Roudnice nad Labem.

Historii obce, na základě které jsou znaky a vlajky navrženy, najdete v menu Historie.

Detailní informace k jednotlivým znakům a vlajkám najdete kliknutím na odkaz

NÁVRHY ZNAKU

Znak č. 1 – Stříbrno-zeleně vpravo polcený štít. Vpravo nad sebou čtyři červená jablka se dvěma zelenými odkloněnými listy na stopce. Vlevo stříbrný jednorožec se zlatou zbrojí.

Čtyři jablka znamenají, že obec tvoří čtyři místní části. Jablka také ukazují na tradiční místní sadařství. Jednorožec připomíná rod Kamýků z Pokratic, kteří patří k nejstarším světským držitelům jak Hlinné, tak některých dalších místních částí. Zelené pole má barvu spojitelnou s geografickou polohou obce v Českém středohoří. Zelenou je možné v obecné rodině vnímat jako barvu přírody, venkova, zemědělství. Stříbrné pole je vynucené heraldickými pravidly díky červenými jablkům (pole by mohlo být i zlaté).

Znak č. 1A – V zeleném štítě nad sebou čtyři jablka se dvěma odkloněnými listy na stopce, vše zlaté a stříbrný jednorožec se zlatou zbrojí.

Variantní návrh k předchozímu tím, že celý štít je zelený a jablka změněna na zlatá. Výklad významu figur je totožný s předchozím.

Znak č. 2 – Stříbrno-červeně sníženě dělený štít. Nahoře na zeleném trojvrší jabloň v přirozené barvě se čtyřmi (1, 2, 1) zlatými jablky. Dole stříbrná, kosmá, vykořeněná, vinná větev s třemi listy.

Trojvrší ukazuje na polohu obce v Českém středohoří. Jabloň se opírá o sadařské tradice a počet jablek se shoduje s počtem místních částí. Stříbrné pole je vynucené heraldickými pravidly. Dolní pole je inspirováno znakem kláštera augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem, který je spojen s prvními zmínkami o obci v písemných historických pramenech.

Znak č. 3 – V modrém štítě na dvou prostředních vrších zeleného čtyřvrší stojí stříbrný vykračující beránek se zlatou zbrojí a zvonkem na červené stuze okolo krku. Ve čtyřvrší mezi dvěma jablky s dvěma odkloněnými listy na stopce, dvě hrušky vedle sebe vše zlaté.

Čtyřvrší symbolizuje geografickou polohu obce v Českém středohoří. Počet vrchů se shoduje s počtem místních částí. Ovoce má vztah k sadařským tradicím a součet jablek a hrušek se shoduje s počtem místních částí. Beránek může být vyložen s odkazem na pastevectví ovcí, stejně jako odkaz na epizodní držení některých částí obce Žichovci z Duban.

Znak č. 4 – Ve stříbrném štítě zelené trojvrší. Na něm dva vyrůstající odvrácené koniklece polní na stonku s listy v přirozených barvách. V trojvrší vedle sebe dvě jablka s dvěma odkloněnými listy na stopce, vše zlaté.

Geografickou polohu obce v Českém středohoří vyjadřuje zelené trojvrší. Pojmenování je umocněno zobrazením dvou rostlin koniklece polního, který je pro uvedené pohoří typické. Jablka se vztahují k sadařským tradicím místa. Dvě rostliny koniklece a dvě jablka se shodují s počtem místních částí obce.

NÁVRHY VLAJKY

Vlajky měst a obcí se podle nepsaného pravidla odvozují od znaku. Barva štítu a hlavní figury je obvykle kombinována na list vlajky v podélných pruzích stejné šířky. Problémem návrhu nové vlajky je nesnadnost nacházení nepoužitých variant, protože kombinace dvou, tří i čtyř podélných pruhů v barvách modré, červené, bílé, žluté a zelené jsou v podstatě vyčerpány.

Úskalím návrhů obecních vlajek je také skutečnost, že dosud není k dispozici všeobecně přístupné kompendium vlajek existujících. Stejně tak jako znak, měla by i vlajka mít takovou podobu, aby jeho zaměnitelnost s jiným byla vyloučena.

Ke každému z předkládaných návrhů obecního znaku je přiložen návrh vlajky. Jejich podoba vychází z podoby a barevnosti znaku a znakových figur. Snahou bylo přenést i na vlajku informace obsažené ve znaku a zachovat do určité míry jeho schopnost ikonografické výpovědi. Vexilologická terminologie popisující vlajky je odlišná od heraldické a proto existují rozdíly v pojmenování a popisování téže figury, či téhož jevu.

Velikost vlajky je dána poměrem šířky listu k jeho délce 2 : 3.

Vlajka č. 1/1 – List tvoří bílo-červeně polcený žerďový pruh, široký třetinu délky listu a dva vodorovné pruhy, bílý a zelený.

Bílý žerďový pruh je odvozen od stříbrného pruhu, Červený pruh má oporu v jablkách, bílý vodorovný pruh je inspirován jednorožcem a zelený levým polem štítu.

Vlajka č. 1/2 – Zelený list s bílým žerďovým pruhem širokým čtvrtinu délky listu a v něm čtyři červená jablka se dvěma zelenými odkloněnými listy na stopce. Uprostřed listu bílý jednorožec se žlutou zbrojí.

Vlajka opakuje podobu znaku.

Vlajka č. 1A/1 – List tvoří žlutý žerďový pruhy široký čtvrtinu délky listu a dva vodorovné pruhy bílý a zelený.

Žlutý pruh je odvozen od zlatých jablek, bílý od jednorožce a zelený od štítu.

Vlajka č. 1A/2 – Zelený list. V žerďové části nad sebou čtyři jablka se dvěma odkloněnými listy na stopce, vše žluté. Uprostřed listu bílý jednorožec se žlutou zbrojí.

Vlajka opakuje podobu znaku.

Vlajka č. 2/1 – List tvoří dva svislé pruhy, červený a bílý, v poměru 1 : 3. V bílém pruhu tři zelené vlající klíny nad sebou, prostřední s vrcholem uprostřed žerďového okraje bílého pruhu, krajní s vrcholy v polovině délky listu.

Červený pruh je odvozen od dolní poloviny štítu, bílý od horní. Zelené klíny jsou inspirovány trojvrším a jabloní.

Vlajka č. 2/2 – List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a červený, v poměru 3 : 2. Z horního okraje červeného pruhu vynikají do bílého tři vrchy, krajní z první a poslední čtvrtiny délky listu, z prostředního vrchu vyrůstá zelená jabloň s hnědým kmenem a se čtyřmi (1, 2 ,1) žlutými jablky v koruně. V červeném pruhu, pod prostředním vrchem bílá, kosmá, vykořeněná, vinná větev s třemi listy.

Vlajka opakuje podobu znaku.

Vlajka č. 3/1 – List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a modrý, a čtyři zelené, žlutě lemované, žerďové klíny nad sebou, s vrcholy v polovině délky listu, šířka lemu je dvacetinu délky listu.

Modrý pruh je odvozen od horní poloviny štítu, bílý od beránka. Zelené hroty jsou inspirovány zelenými vrchy a žluté lemy se inspirují ovocem.

Vlajka č. 3/2 – List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a zelený v poměru 3 : 2. Z horního okraje zeleného pruhu do modrého vynikají čtyři vrchy, na dvou prostředních stojí bílý vykračující beránek se žlutou zbrojí a zvonkem na červené stuze okolo krku. Pod tím v zeleném pruhu mezi dvěma jablky s dvěma odkloněnými listy na stopce, dvě hrušky vedle sebe vše žluté.

Vlajka opakuje podobu znaku.

Vlajka č. 4/1 – List tvoří dva svislé pruhy, zelený a bílý. V zeleném pruhu dva žluté žerďové klíny nad sebou s vrcholy na vlajícím okraji pruhu. V bílém pruhu dva modré žerďové klíny nad sebou s vrcholy na vlajícím okraji pruhu.

Zelený pruh je odvozen od trojvrší, bílý od štítu. Žluté klíny mají oporu v jablkách a modré ve květech konikleců.

Vlajka č. 4/2 – Lis tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a zelený, v poměru 5 : 3. Ze zeleného pruhu do bílého vyrůstají tři zelené vrchy, krajní široké čtvrtinu délky listu. Z prostředního pruhu vyrůstají dva odvrácené koniklece polní na zeleném stonku s listy. Pod prostředním vrchem v zeleném pruhu vedle sebe dvě jablka s dvěma odkloněnými listy na stopce, vše žluté.

Vlajka opakuje podobu znaku.

O TVORBĚ OBECNÍCH ZNAKŮ

Z poznání historického vývoje městských a obecních znaků lze ze skladby užitých znakových figur a dalších souvislostí odvodit pohnutky, stanovit příčiny a inspirace jejich volby. Můžeme je rozdělit do několika skupin. Vyjmenujeme jen některé.

Mnoho obecních znaků je odvozeno od znaků vrchností. Ať od znaku krále u měst královských, či od znaku šlechtického majitele, biskupa nebo církevní instituce u měst poddanských. Při jejich tvorbě bylo snahou navrhovatelů odlišit nějakým způsobem znak obce od znaku vlastníka. Stávalo se tak různými způsoby, jakými bylo přijetí pouhé části znaku, umenšení znakových figur, změna tinktur znakového pole či znamení, nebo doplnění další figurou nebo znamením atp.

Jinou skupinu tvoří znaky odvozené od přírodních podmínek. Například použitím figury kopce je charakterizováno prostředí, ve kterém obec leží. Vlnité břevno má obvykle souvislost s existencí vodního toku. Stejným způsobem vypovídá vyobrazení skály. Stromy mohou symbolizovat okolní lesy. Některá znamení ukazovala na převažující zaměstnání obyvatel. Proto se objevují ve znacích motivy zemědělské, vinařské, chmelařské, rybářské, hornické atd. Ve znacích se připomínaly i různé události.

Jednu z nejcennějších skupin jsou znaky ukazující užitými symboly na jméno obce. Tak jak je například jabloň ve znaku Jablonce nad Nisou, rak ve znaku Rakovníka, sova ve znaku Sovínek, či měsíc – luna ve znaku Loun. Takovým znakům se říká „znaky mluvící“.

Současné tendence ve tvorbě obecních znaků se přidržují již osvědčených metod a postupů. Přesto jsou některé figury pro obce bez statutu města nepoužitelné. Například hradby, jejichž fyzická existence byla vysoce ceněnou výsadou a pýchou každého města a zároveň jejich nejpřípadnějším symbolem.

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky preferuje u obcí znaky jednodušší, které více odpovídají původním praktickým funkcím znaků a také významu uživatele. Podoba navrženého znaku musí bezpodmínečně být v souladu s pravidly, zásadami a uzancemi heraldiky. Nemá kolidovat se znaky již v České republice užívanými. Má být jednoznačným a nezaměnitelným symbolem konkrétní obce.

V heraldice platí, že znak je posuzován nikoliv z pohledu pozorovatele, ale z pohledu nositele. Proto je v popisu používáno stranového určení „vlevo“ a „vpravo“ ve zdánlivém rozporu s pozorovaným vyobrazením, kde jsou například figury v polohách právě opačných.

O ZNAKU KLÁŠTERA AUGUSTINIÁNŮ – KANOVNÍKŮ
V ROUDNICI NAD LABEM
O ERBU KAMÝKŮ Z POKRATIC A ŽICHOVCŮ Z DUBAN

Se samými počátky poznatelné historie vsi Hlinné je spojen pražský biskup Jan IV. z Dražic a jím založený klášter augustiniánů-kanovníků při kostele Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem. Existence historického znaku kláštera není dosud potvrzena, přesto existují vážné indicie, že byl touto institucí používán. Nedávné objevy fresek z první poloviny 14. století v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici u Loun, umožňují uvažovat o tom, že roudnický augustiniánský klášter používal modifikovaný znak dle rodového erbu svého zakladatele biskupa Jana IV. z Dražic. Páni z Dražic používali v modrém štítě zlatou vykořeněnou vinnou větev se třemi listy (August Sedláček, Českomoravská heraldika, II., Praha 1925, s. 116; dále jen ČMH II.). Názor na barevnost erbu pánů z Dražic je v odborné literatuře značně rozkolísaný. Je ale zřejmé, i z mnoha dokladů zachované autentické barevnosti erbu – kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, některé iluminované rukopisy z knihovny biskupa Jana IV. z Dražic, a nakonec i z fresek v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici – že lze modrý štít se zlatými figurami potvrdit jako správný. Klášter v Roudnici nad Labem velice pravděpodobně používal stříbrnou vykořeněnou vinnou větev se třemi listy v červeném štítě. Dokazuje to i barokní štukový znak nad bránou do klášterního rajského dvora, výzdoba ambitů a dalších klášterních prostor. Nakonec to je potvrzeno i klášterní pečetí ze 14. století.

Kamýkové z Pokratic byli prvními světskými držiteli okolí hradu Kamýka a také vsi Hlinná. Příslušníci tohoto rodu používali v erbu figuru jednorožce, jak svědčí nejen historické pečeti, ale také řada náhrobníků na vnějších zdech kostela sv. Vojtěcha v Litoměřicích-Zásadě. Dle odborné literatury byl erbem Kamýků z Pokratic a také Henychů z Pokratic stříbrný jednorožec v černém štítě, na štítě přilba s černo-stříbrnými přikryvadly a točení a klenotem dva odkloněné zelené listy na stoncích (ČMH II., 198).

Žichovcové z Duban měli stejný erb jako Dubanští z Duban. Ti používali ve zlatém štítě stříbrného beránka (ČMH II, s. 117).

Všechny návrhy znaků i vlajek jsou tvořeny na základně příslušných oborových pravidel, zásad a usancí. Volba kteréhokoliv z nich je volbou dobrou.

Autor textu: Stanislav Kasík